|
|
 |
Stereolab - Chemical Chords
4AD / 2008
Britská partička Stereolab proplouvá od začátku 90. let hudební scénou v bárce, kterou si sama svérázně stloukla ze všemožných naplavenin. Co naplat, že jednotlivé kousky působí protikladně, plavidlo se ukázalo dlouhodobě spolehlivé. A občas se skoro zdá, že Stereolab mají nejen vlastní loďku, ale i celý svůj záliv, kde se hudební proudy líně převalují jen podle jejich pravidel.
Jejich hypnotický indie rock, postavený zejména na rytmické repetici po vzoru kraut rockových legend, vstřebává množství mile obstarožních forem popu. Nebo také žánry, jež působí na první pohled v podobném spojení nepatřičně a balancují na hranici kýče. Představte si lehce infantilní popové hity 60. let šmrncnuté třeba bossa novou a soundtrackovými aranžemi. To vše zahrané kyborgy z daleké budoucnosti, jak bývaly ztvárňováni v laciných sci-fi filmech či brakových komiksech. Nejlepší na tom je, že pokud se kapela nepouštěla do vyloženě experimentálních kompozic, dařily se jí vždy skutečně skvělé hity, co mohly zaznít v rádiovém éteru a zároveň neurazily ani náročnější posluchače.
Tento divný úkaz jménem Stereolab se v polovině minulé dekády stal v alternativní scéně pojmem a přísahala na něj nejedna hvězda. Zpěvačka Laetitia Sadier si tak střihla vokální party v singlu To The End kapely Blur nebo vzniklo společné album se zástupci avantgardy z nejbizarnějších - Nurse With Wound.
Novinka Chemical Chords bude pro fanoušky kapely možná lehké zklamání, poněvadž jde o natolik charakteristické album Stereolab, že navozuje pocit lehkého stereotypu. Album vyšlo na legendárním vydavatelství 4AD, jež proslulo hlavně v 80. letech jako vlajková loď britské alternativy. Dnes už lehce za zenitem, což svádí k podobnému vyjádření i u kapely. Největším experimentem „chemických akordů“ je jednoznačné popové vyznění. Krátké chytlavé skladby s velkým podílem dechů jsou však natolik vydařené, že to nelze brát jako negativum.
Pro náhodného posluchače jde o vynikající seznámení, jelikož se tu všude bere po troškách z minulých alb. Hned od první rozjuchané skladby Neon Beanbag v rytmu doo wop s příznačně flegmatickým francouzským akcentem zpěvačky vás čeká maximálně příjemný poslech. A nedejte se odradit zdánlivou monotónností celku - která je daná hlavně jejich tradičními rytmy kodrcajícího vláčku - každý song skrývá jemné detaily, jež se odhalují až po čase. Veselá hudba, co neštve svou vlezlostí či naivitou, to je sám o sobě tak trochu zázrak. Jejich futuristický retropop v nejlepším.
/amalgam 5.9.2008 /
Odkazy:
www.stereolab.co.uk
Ve zkráceném znění vyšlo v E15
|
