 |
 |
CocoRosie: rozhovory jsou někdy jako návštěvy zubaře
Interview s Biancou Casady
Casadyovic sestry nikdy nepatřily k příliš sdílným muzikantům. Očividně hudbu raději tvoří a hrají, než by o ní mluvily, což bylo vidět i během vydařeného dokumentu The Eternal Children, který byl u nás ke zhlédnutí v rámci letošního Febiofestu. Rozhovor proběhnul ještě před jejich pražským koncertem a veškeré otázky zodpověděla Bianca Casady, takže se bohužel nedostalo na témata jako např. Metallic Falcons. Při překladu jsem se snažil zachovat co nejpůvodnější ráz odpovědí. Ty tvořily též většinu citací v profilovém článku Hospodářských novin.
David Kleijwegt, režisér Eternal Children, po zdejší premiéře řekl, že by se divil, kdybyste zrovna vy dvě dokázaly celý film zhlédnout. Odhadoval vaši výdrž spíš na nějakých pět minut. Ne, že bych mu to zrovna věřil, ale jak vás tedy vlastně natáčení bavilo?
Obě jsme si to užily, až nás to samotné překvapilo. Pokořily jsme se a byly velmi upřímné, šlo o zajímavou zkušenost. Jednou z věcí, co nakonec ve snímku nepoužily, byla i kamerová bitva, kterou jsme vůči štábu rozpoutaly jedno odpoledne v mém bytě.
Na novince „The Adventures Of Ghosthorse And Stillborn“ jsou hiphopové náznaky, už na minulém albu zlehka přítomné, o dost výraznější. A podle starších rozhovorů to vypadalo, že je pro vás lo-fi přístup hodně důležitý, ovšem nová deska je krok k mnohem vycizelovanějšímu zvuku…
Byla to zkrátka nálada, kterou jsme měly. Sexy, živočišnou, pevně spjatou se zemí.
Zrovna tak je na albu i spousta lo-fi aspektů, ale ano, šly jsme teď mnohem víc po "radio-friendly" zvuku. Občas jsme si skoro připadaly jako Destiny’s Child. Nahrávka je přesto pořád divoká a křiklavá.
Máte ještě potřebu pro nějaký druh izolace, odloučení od okolního světa při své tvorbě?
Izolaci při psaní stále propadáme, vhání nás tam, kde jsme samy sebou. Nicméně „Adventures“ je naše nejméně zasněná nahrávka, ne tak nadpozemská a směřující k nebi. Je tu smrtelnost; smrt a špína, věci tíže.
Jaké jsou podle tebe reakce na novinku?
Opravdu nevím, taky nemůžu říct, že by mě to moc zajímalo.
Jak vůbec přistupuješ k novinářům? Pořád ty samé nudné otázky dokola… Bereš to jako nutné zlo, součást hry?
Je to vlastně jen další tvůrčí příležitost. Někdy je to jako návštěva zubaře. Někteří žurnalisté jsou tak samolibí a vzdorovití, až se domnívají, že jejich story je mnohem důležitější, než co má na srdci umělec.
Uvědomuješ si nějak slávu, doléhá na vás?
Většinu času si nic takového neuvědomujeme.
Zajímalo by mě, jestli je nějaký hlubší důvod za vaším androgynním image? A co třeba postava Jeana Geneta, která tak ovlivnila Noah’s Ark – bylo to spíš kvůli jeho poetickému jazyku nebo kvůli jeho homosexuální/transsexuální historii?
Poesie hlavně, homoeros také. Myslíme, že lidská osoba je v neustálé přeměně - mezi pohlavími, mezi duchovním a fyzickým. Duše je rozhodně oboupohlavní.
Pořád máš mimo CocoRosie různé další umělecké (nehudební) aktivity?
Jo, vždycky, nejlíp všechno najednou. Video, kreslení, cokoliv. Budu mít právě výstavu v newyorkské galerii Deitch, která kříží hudba a vizuální umění. CocoRosie budou výstavu zahajovat.
Hudbu děláte obě spolu, jak je to s texty (když se realizuješ mimo jiné i jako spisovatelka)?
To je taky společná práce. Já asi víc píšu, Sierra zase tíhne spíš ke skládání, ale jsou to jen tendence.
Jak by sis představovala ideální koncert?
No nevím… co třeba abychom plavaly v bazénu, jedly plněné košíčky, a nesmí chybět samozřejmě ohňostroj!
Nemůžu se na konec nezeptat na Diane Cluck (která s CocoRosie párkrát nahrávala a její alba vydal mj. i VoodooEros, což je label, který zčásti patří také Biance – pozn. autora). Zajímá mě vlastně cokoliv, co o ní můžeš říct. Dle mého neuvěřitelně talentovaná osoba a i po tolika dechberoucích albech pořád jaksi v ústraní…
Dianu taky naprosto uctíváme. Pro nás je to jedna z nejlepších žijících folkových zpěvaček. Skutečně oduševnělá, těžko zařaditelná, velmi plodná, ale na jakýkoliv světský úspěch zvysoka kašle. Doufám, že další její nahrávky vydáme zase pod VoodooEros. A máme dokonce v plánu ještě tajný společný projekt…
Když už jsme u labelu; další umělec, který stojí za to, taky divoce produktivní a taky úplně sere na "úspěch": Quinn Walker. Měli bychom být první, kdo vydá několik z mnoha jeho alb.
/amalgam 18.7.2007/
Odkazy:
www.cocorosieland.com
|
